Úroveň 2: Virtuální realita

Aktivity na druhé úrovni vytváří vizuálně bohaté multimediální prezentace, které transformují zážitky do životní perspektivy uživatele. To mění perspektivu uživatele z pohledu třetí osoby na pohled vlastníma očima. Příjemce se stává aktivním účastníkem, není již pasivním pozorovatelem. To způsobuje lepší vtažení do děje a větší zapojení. Dobře vytvořená zkušenost, kdy se uživatel ponoří do děje, mění nenápadně jeho nahlížení a odstraňuje nedůvěru ve sdělení.

K navození virtuálního prostředí potřebujete množství vzájemně provázaných částí. Často je nutný velký prostor a použití velkých zobrazovacích zařízení, prostorový zvuk, světlo a ostatní stimulátory smyslů jako je čich a hmat.

Některé umělecké instalace jsou z tohoto hlediska virtuální realitou, protože jsou často podobné simulátorům určitého prostředí. Ale například virtuální realita na webu může obsahovat animace, 3D grafiku, fotografie, zvuk a podobně. A právě tak, jak moc je virtuální prostředí uvěřitelné, je i uživatel schopný reagovat. Virtuální přelet, nebo procházka po budově či architektonických prostorách jsou dobrým příkladem virtuální reality.

Virtuální realita je zábavnou formou prezentace s vyšší úrovní spolupráce uživatele. Ale uživatel se stále nachází ve světě, který byl již jednou vytvořený a může pouze omezeně ovládat cestu ve virtuálním prostředí a objevovat nové prostory prezentace, nebo ovlivňovat délku pobytu ve virtuální realitě. Pohyb ve vytvořené realitě je ale stále lineární.

Úroveň 3: Gaming

Gaming od uživatelů vyžaduje hraní své role, aktivní manipulování s prvky. Bez spoluúčasti uživatele nemohou aktivity začít. Spoluúčastník v důsledku vytváří své vlastní zkušenosti. Zkušenost říká: „Radši něco udělej, než jen sleduj! Staň se raději aktivním spolutvůrcem, než jen pasivním divákem!“

Současné herní konsole jsou pěkným příkladem spoluúčasti na ději. Aktivní podílnictví na utváření děje vede k hluboké zkušenosti. Uživatel tak aktivně zasahuje do virtuální reality a mění příběh. Jelikož uživatelova rozhodnutí mají přímé důsledky na výstupy, uživatel stále více investuje do rozvoje svých zkušeností. I přes to, že vše může být jen iluze, uživatel cítí, že dokáže ovlivnit eventuální výstupy a toto mu dává pocit osobního vlastnictví zážitku.