Na jednu stranu je rozmanitost formátů pozitivní, protože rozdílné prostředí instalace si žádá svůj specifický formát. Také je zde určité kouzlo originality, takže odlišení. Pokud provozuji digitální síť pro vlastní potřebu propagace, informace i navigaci, poté je formát čistě na mém zvážení.

Pronajímám-li plochu dalším subjektům, tedy pro reklamu třetích stran, poté se zákonitě musím zaobírat otázkou, jaký formát bude nejlákavější pro mé zákazníky.

A v tomto směru musím zvážit následující body (pro zjednodušení budu uvažovat jedinou obrazovku):

Kde je obrazovka umístěná – venku, uvnitř, na stěně budovy, v pasáži? Poloha totiž předurčuje situaci zákazníka, ve které jej naše obrazovka osloví.

V principu existují následující situace příjemců: osoby sedící, stojící, chodci, řidiči, spolucestující (předpokládám, že vyhlížejí z okna, jinak jsou sedící, nebo stojící).

Dalším faktorem je oblast, ve které pozorovatele oslovuji. Oblast je vlastně rádius, ve kterém mám šanci zachytit příjemce. Z pohledu techniky je oblast definovaná rozměrem plochy, horizontální a vertikální polohou vůči zemi a natočením. Z pohledu člověka buď oslovuji přímo ostré vidění, nebo periferní, nebo kombinaci obojího.

Příště rozeberu vliv periferního a ostrého vidění na správný výběr a umístění zobrazovacího zařízení.